Trvám na tom, že nemám žádnou identitu. Jsem Nikdo, říká ruský výtvarník Pivovarov
Ruský výtvarník Viktor Pivovarov odešel z rodné Moskvy do tehdejšího Československa za životní láskou. V Praze žije od roku 1982, jako český umělec se ale necítí.
„Trvám na tom, že nemám žádnou identitu. Jsem Nikdo,“ říká host Osobnosti Plus. Vysvětluje tím svoji národnostní dichotomii, neboť v Česku je doma, nicméně zdejší odborná veřejnost ho nezahrnuje mezi vystavovatele, mezi současné malíře se tak vlastně ani nemá šanci dostat. Pivovarov to komentuje slovy o starém myšlení.
Čtěte také
„Vlastně už v samé otázce, jestli se cítím být českým umělcem, je skryto něco, co není v pořádku. Bylo to v pořádku, dejme tomu, koncem 19. století nebo za totality. Když bylo Československo v rámci socialistického tábora izolováno od světa. Nicméně dnes už tato otázka v pořádku není,“ podotýká.
Z národnostního hlediska se konceptualista necítí být ani Rusem, ani Židem, ani Čechem. „Jako nikdo se cítím strašně dobře,“ uzavírá. Židovskými kořeny malíř vysvětluje, proč žije neustále v hluboce založeném strachu.
„Můj děda a strýcové zahynuli při pogromech. Domnívám se, že celá moje rodina nese v sobě strach. Protože židé byli pronásledovaní po celé dějiny lidstva. I dnes zvedá antisemitismus hlavu. Nevím, jestli každý, kdo má v sobě naši krev, má také tuto hrůzu. Zato vím, že to má strašně moc lidí židovského původu. Pochybuji, že to tak cítí izraelští Židé, ale evropští ano," míní.
Moskevský stesk
„Nejcennější věc, kterou jsem v Moskvě zanechal, bylo přátelství,” říká o své emigraci Pivovarov, kterému bylo tehdy 45 let.
Čtěte také
„Moskvu miluji. Když tam přijedu, jsem šťastný. I když se změnila. Mnoho památek bylo zničeno, na jejich místech byly postaveny nové baráky a mizí atmosféra staré Moskvy, která byla útulná. Koneckonců se říkalo, že je to taková vesnice,” dodává. Své osobní ztráty vyvažuje tím, co naopak v exilu získal.
„Zní to směšně, ale objevil jsem sám sebe. Byl jsem jako strom, vytrhnutý z půdy ve které jsem vyrostl, a zasazený na nové místo. Musel jsem najít nový kořen. První věc, kterou jsem tady v Československu poznal, byla prázdnota. A díky tomu jsem objevil, že jsem si z domova něco i vyvezl: své dětství. Z něj jsem začal podruhé růst. Byl to vzrušující objev,” vysvětluje.
Poslechněte si celý rozhovor Lucie Vopálenské s jejím hostem. Pivovarov ještě vysvětlí proč by se dnes klidně věnoval angažovanému umění.
Související
-
Nejsem moc velká aktivistka, říká výtvarnice Bálková, která upozorňovala na obchod s orgány v Číně
„Jakýkoli druh znesvobodnění člověka mne nenechává chladnou,“ tvrdí autorka projektů Komunismus s pandí tváří nebo Kolotoč diktátorů.
-
Jsme rebelové bez příčiny – chceme být naštvaní, říká o stavu společnosti výtvarník Kokolia
Nadávat na něco, co nemůžeme změnit, je podle umělce Vladimíra Kokolii ztráta energie. Hledat, co změnit jde, je prý ale důležité.
-
Po anabázi s předchozím ministrem je Zaorálek pro českou kulturu výzva k lepšímu, myslí si výtvarník
Výtvarník Jiří David se do paměti širší veřejnosti zapsal především jako autor neonového Srdce na Hradě. Ani teď se neváhá vyjádřit k aktuální politické situaci.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.