Chcete oslovit skeptiky? Výzkumníci navrhují vynechat z některých zpráv termín „změna klimatu“

Zdroj: niemanlab.org (1. června 2022)

Pokud redakce chtějí, aby skeptici četli a sdíleli zprávy o změně klimatu, doporučuje jim výzkumnice Renita Colemanová tento postup: Vynechat ze zpravodajství pojmy „změna klimatu“ a „globální oteplování“.

„Výzkumy ukazují, že to jsou slova, která vždy rozpoutají polemiky,“ říká Colemanová, profesorka žurnalistiky na Texaské univerzitě v Austinu. „Zjistili jsme, že právě to je přiměje k tomu, aby přestali číst a okamžitě se začali chovat nepřátelsky, a domnívali se: 'Aha, ten článek je zaujatý nebo ta mediální organizace je zaujatá'."

Colemanová je hlavní autorskou nové práce, která zkoumá strategie, jež mají novinářům pomoci oslovit lidi, kteří nedůvěřují vědě. Spolu se svými kolegy provedla experiment, který naznačuje, že malé změny v tom, jak novináři informují o změně klimatu, mohou vyvolat podstatné změny ve způsobu, jakým se skeptici zapojují do zpravodajství.

V experimentu skeptici po přečtení zprávy, která zahrnovala tři níže uvedené změny, uvedli, že by pravděpodobně vyhledávali a sdíleli více zpráv o změně klimatu. Rovněž uvedli, že by pravděpodobně podnikli kroky, které by pomohly zmírnit její škody.

- Nahrazení slov „změna klimatu“ a „globální oteplování“ slovem „počasí“.

- Vyhýbání se zmínkám o tom, kdo nebo co způsobuje změnu klimatu.

- Zaměření se na řešení nebo na to, co může veřejnost udělat, aby se na dopady změny klimatu připravila nebo se jim přizpůsobila.

Colemanová říká, že nenavrhuje, aby novináři takto přistupovali ke všem článkům o změně klimatu. Ale měli by to zvážit u některých z nich, vysvětluje se svými spoluautory v článku „Reaching science skeptics: How adaptive framing of climate change leads to positive responses via persuasion knowledge and perceived behavioral control“, publikovaném 19. května v časopise Communication Research.

Dalšími výzkumníky, kteří na studii pracovali, jsou Esther Thorsonová, profesorka žurnalistiky na Michiganské státní univerzitě, a Cinthia Jimenezová a Kami Vintonová, obě doktorandky na Texaské univerzitě v Austinu.

„V žádném případě není porušením etiky neříkat nic o tom, co způsobuje klimatické změny,“ vysvětluje Colemanová, která před nástupem na akademickou půdu pracovala 15 let jako reportérka, redaktorka a designérka v novinách a časopisech na Floridě a v Severní Karolíně. „V každém příběhu jsou věci, které se vynechávají, že? Tohle občas vynecháme. Ne vždycky - občas.“

Těmito změnami by novináři mohli povzbudit mnohem více lidí, aby četli a sdíleli jejich práci, říká.

„Je důležité oslovit ty lidi, které neoslovujeme,“ pokračuje. „U lidí, kteří nevěří, že klimatické změny způsobuje člověk, nedosáhneme toho, aby věřili. Ale můžeme je přimět, aby si chtěli přečíst více informací a mluvit o tom s dalšími lidmi, místo aby se uzavřeli do sebe.“

Colemanová a její spolupracovníci při zkoumání této problematiky vybrali vzorek 1 200 dospělých Američanů, které požádali, aby si přečetli novinový článek o změně klimatu a poté odpověděli na řadu otázek. Dbali na to, aby přibližně polovina zúčastněných byla skeptiky v oblasti vědy o klimatu.

Vzorek zahrnoval osoby z různých demografických prostředí. Tři čtvrtiny z nich byli běloši, 13,1 % černoši, 4,3 % Hispánci, 1,5 % Asiaté a 2,8 % se označilo jako „ostatní“. Co se týče vzdělání, 43 % mělo středoškolské nebo nižší vzdělání, 30 % absolvovalo nějakou vysokou školu, 16 % mělo bakalářský titul a 11 % absolvovalo kurzy na úrovni absolventa nebo získalo vysokoškolský titul.

Ve vzorku byly zastoupeny také různé politické ideologie. Téměř 37 % účastníků se označilo za demokraty, 26,8 % za republikány a 36,7 % uvedlo, že jsou nezávislí.

Autoři prováděli nábor účastníků pomocí organizace Qualtrics, která spravuje soubor lidí reprezentujících různé demografické skupiny, kteří souhlasili s vyplněním online průzkumů. Výzkumníci shromažďovali údaje o odpovědích od 23. září 2019 do 2. října 2019.

Pro účely experimentu vytvořila Colemanová čtyři zprávy o změně klimatu na základě skutečného zpravodajství. Účastníkům bylo náhodně přiděleno, aby si přečetli jeden z nich.

Dva z příběhů se zaměřovaly na vysoké teploty v Missouri. Dva informovaly o záplavách oceánu v Orange County v Kalifornii. Každá dvojice příběhů byla vizuálně podobná - články měly například délku jedné strany, chyběly v nich fotografie a údajně pocházely z agentury Associated Press. Lišily se však v rámcování a volbě slov. Jeden článek z každé dvojice obviňoval ze změny klimatu a globálního oteplování, zatímco druhý se těmto termínům vyhýbal a zdůrazňoval řešení, jako je příprava na změny počasí a hladiny moří.

Titulky obou článků byly formulovány odlišně:

Dvojice 1

Globální oteplování způsobené člověkem zvyšuje hladinu oceánů, tvrdí odborníci

Odborníci: Oteplování oceánů se děje v důsledku oteplování oceánů: Města v Orange County musí urychlit adaptační strategie na vnikání oceánů.

Dvojice 2

Missouri se potýká s dopady klimatických změn způsobených člověkem, stát čeká sucho a vlny veder

Adaptace je na pořadu dne, protože Missouri se bude do budoucna potýkat s čím dál teplejším počasím

Po přečtení přiděleného článku účastníci odpovídali na online otázky týkající se článku a jejich reakcí na něj. V jedné z otázek měli účastníci například ohodnotit, jak silně souhlasí nebo nesouhlasí s výroky jako „Příběh mě naštval, protože se zdá, že se snaží ovlivnit publikum“ a „S přístupem tohoto článku mohou lidé něco udělat, aby zastavili škody způsobené [problémem uvedeným v článku]“.

Další otázka se účastníků ptala na pravděpodobnost, že by v budoucnu tyto kroky podnikli:

- „Podpořit vynakládání peněz daňových poplatníků na řešení těchto problémů způsobem popsaným v tomto příběhu“.

- „Ve volbách podpořit úředníky, kteří podporují tento druh plánování.“

- „Podpořili úsilí, které příběh popisuje, k řešení představeného problému.“

Po analýze odpovědí si výzkumníci uvědomili, že formulace a jazyk novinového článku skutečně mají vliv. „Odstranění jakýchkoli odkazů na to, co způsobuje změnu klimatu, snížilo vnímání toho, že se zpravodajské články snaží čtenáře manipulovat nebo přesvědčovat,“ píší.

Dodávají, že „odstranění jakýchkoli odkazů na příčiny změny klimatu a zdůraznění schopnosti přizpůsobit se zvýšilo míru, do jaké se lidé považovali za efektivní, pozitivněji reagovali na myšlenky o společné práci na ochraně nás všech a zastavení škod a o tom, že plány na přizpůsobení se mohou fungovat“.

Autoři také upozorňují na důležitost „zdůrazňování slova 'přizpůsobit se' a jeho odvozenin, které znamená přizpůsobení, modifikaci, zmírnění a revizi - což jsou všechno postupné změny, kterých je snazší dosáhnout než zásadní, transformační změny“.

Jiní vědci poukazují na to, že jazyk, který novináři používají - a opakování určitých slov a frází -, může ovlivnit interpretaci témat publikem. Dietram Scheufele, předseda Taylor-Bascom pro komunikaci vědy na University of Wisconsin-Madison, v rozhovoru pro The Journalist's Resource v roce 2019 uvedl, že „novináři musí být velmi opatrní, pokud jde o schvalování jednoho nebo druhého termínu“.

Scheufele vysvětlil, že v roce 2014 prosadil vědecký poradce Bílého domu John Holdren nový termín, který by popisoval dopad, který má na planetu zvyšující se množství oxidu uhličitého a dalších skleníkových plynů. Holden tvrdil, že „globální narušení klimatu“ vystihuje tento jev přesněji než „globální oteplování“ a „změna klimatu“.

Práce Colemanové a jejích kolegů navazuje na dřívější výzkum, který naznačuje, že vyhýbání se termínu „změna klimatu“ může pomoci získat podporu pro vysílání humanitární pomoci do oblastí postižených přírodními katastrofami. Skeptici, kteří se účastnili tohoto experimentu, „měli větší sklon ospravedlňovat neposkytnutí pomoci obětem, pokud byla katastrofa přičítána klimatickým změnám“, uvádí se v práci, která byla publikována v časopise Social Psychological and Personality Science v roce 2016.

Colemanová, Thorsonová, Jimenezová a Vintonová upozorňují, že jejich studie má několik limitů. Jeden z nich je přitom zásadní: Jejich experiment zahrnoval pouze dvě dvojice příběhů.

„Změna klimatu má mnoho specifických témat a budoucí studie by měly vytvořit a testovat více příběhů na různá klimatická témata,“ píší.

Jejich zjištění se také vztahují pouze na vzorek lidí, kteří se studie zúčastnili, nikoli na celou americkou veřejnost.

I tak ale podle Colemanové zjištění nabízejí důležité poznatky o tom, jak se skeptici zabývají zpravodajstvím o změně klimatu a jak je interpretují. Dodává, že budoucí výzkum by se mohl zabývat tím, jak skeptici reagují na změny ve formulaci a jazyce zpráv o jiných sporných tématech.

Colemanová a její kolegové experimentovali s podobnými změnami ve zpravodajských článcích o vakcínách a zjistili, že skeptici ohledně vakcín na tyto změny reagovali podobně jako skeptici ohledně vědy o klimatu na změny ve zpravodajství o změně klimatu. Výzkumníci prezentovali svá zjištění na konferenci Asociace pro vzdělávání v žurnalistice a masové komunikaci v roce 2020.

Vzhledem k tomu, že vědci pokračují ve zkoumání těchto otázek, Colemanová vyzývá zpravodajské stanice, aby zvážily, co mohou dělat, aby u některých skupin vyvolaly dojem, že se snaží tlačit své publikum k zaujmutí určitého postoje k danému problému. Dodává, že ne každý si uvědomuje, jak novináři svou práci dělají.

„Nejsme [public relations] a nejsme reklama, ale to lidé ne vždy chápou,“ poznamenává. „Musíme přemýšlet detailněji o tom, jaké věci děláme, aby si lidé mysleli, že se je snažíme přesvědčit, i když víme, že tomu tak není.“