Covidové aplikace: Jak koronavirová krize ohrožuje svobodu na internetu

Zdroj: spiegel.de (29. listopadu 2020)

Uživatelé indonéské covidové aplikace PeduliLindungi by měli před vstupem do veřejných budov pomocí funkce rozpoznávání obličeje prokázat, že mají nasazenou roušku. Ale to není vše: aplikace zaznamenává pohybové vzorce do digitálního deníku a uživatelé se například před vstupem do restaurace identifikují pomocí skeneru QR kódů. Podle vlády by další funkce měla být dokonce schopna určit tělesnou teplotu.

Aplikace také odesílá varování, pokud jsou poblíž lidé infikovaní koronavirem a varuje uživatele, kteří si udržují příliš malý odstup od ostatních lidí. Od svého spuštění v dubnu se PeduliLindungi rozrostlo do jakési super aplikace s mnoha monitorovacími funkcemi. Další programy pro sledování šíření koronaviru také hluboce zasahují do soukromí, zejména v asijských zemích.

Americká nevládní organizace „Freedom House“ ve své zprávě „Freedom on the Net 2020“ varuje, že celosvětová zdravotní krize urychlila pokles globální svobody internetu a digitálních práv v mnoha zemích. Nevládní organizace v něm kritizuje zvýšení dohledu, omezení svobody projevu nebo zvětšování digitální propasti.

Vlády po celém světě využívají krizi k rozšíření kontrolních pravomocí a ospravedlnění používání nových technologií. Citlivá zdravotní data jsou po celém světě ve velkém shromažďována, digitalizována a analyzována, přičemž v některých případech se tak děje bez odpovídající ochrany proti zneužití.

Pandemie je používána vládami v zemích jako Čína, Bangladéš, Egypt, Venezuela, Bělorusko nebo Zimbabwe jako záminka k omezení přístupu k informacím. Úřady blokují nezávislé zpravodajské weby a zatýkají kritiky na základě obvinění, že šíří falešné zprávy o zdravotní krizi.

Digitální nerovnost se také celosvětově zvyšuje. Ačkoli přístup k internetu nikdy nebyl tak zásadní jako nyní, protože důležité informace, služby, ale také práce a výuka se během lockdownu přemístily na internet. Indie, africké země, Myanmar a Bělorusko v některých regionech z politických důvodů zablokovaly internet nebo dokonce vypnuly mobilní sítě.

Vědci z laboratoře Citizen Lab na univerzitě v Torontu v současné době testují aplikace proti šíření onemocnění Covid-19 z různých zemí a varují, že aplikace a zpracování a ukládání dat nejsou často bezpečné, a to i za normálních okolností. Vzhledem k tomu, že mnoho projektů pro boj s koronavirem bylo vyvíjeno pod velkým časovým tlakem, aby v pandemii fungovaly co nejrychleji, mohly tyto programy častěji obsahovat chyby a další slabá místa.

Tým nedávno odhalil bezpečnostní mezery na filipínské platformě „Covid-Kaya“, kterou zdravotničtí pracovníci používají k dokumentaci infekcí a k předávání těchto údajů ministerstvu zdravotnictví. Během testování měli vědci přístup k uživatelským datům.

Irene Poetranto, hlavní výzkumná pracovnice v Citizen Lab, poznamenává, že k některým covidovým aplikacím, jako je PeduliLindungi, se postupně přidává stále více funkcí - a uživatelům často není jasné, jak dlouho a za jakým účelem jsou jejich data shromažďována a ukládána.

Jižní Korea také používá k trasování kontaktů systém „Smart City“, který byl původně vyvinut pro městské plánování. Zdravotničtí pracovníci vyvíjejí úsilí, jako by pátrali po zločincích: Snaží se sledovat cesty a kontakty infikovaných osob tím, že mimo jiné vyhodnocují údaje o kreditních kartách, údaje GPS z automobilů a záznamy z bezpečnostních kamer, stejně jako údaje z mobilních telefonů.

Pohybové vzorce lidí infikovaných koronavirem jsou zveřejňovány anonymně online. Kromě toho sousedé zpočátku dostávali na své mobilní telefony zprávy s informacemi o pohlaví, věku, povolání, národnosti a místě pobytu infikovaných. „Úřady byly příliš transparentní, takže bylo možné zpětně dohledat totožnost,“ kritizuje Poetranto. Vláda nyní sdílí s obyvatelstvem alespoň méně údajů.

Existuje znepokojení, že zejména autoritářské státy by mohly později zneužít osobní údaje a vzorce pohybu, které nyní shromažďují k odhalení aktivistů nebo kritiků.

Odborníci na sítě rovněž kritizují skutečnost, že některé autoritářské vlády během pandemie často s odkazem na falešné zprávy omezují přístup k informacím. Platformy jako Facebook a YouTube jsou v současné době sice skutečně zaplaveny fámami a produkty spojenými s koronavirem, které jsou zbytečné nebo nebezpečné, ale boj proti falešným informacím slouží mnoha vládám jako záminka k blokování a mazání obsahu na internetu nebo k zákrokům proti kritikům .

Podle Freedom House se letos na pandemii odvolávalo více než 20 států, aby prosazovaly omezení svobody projevu. V některých případech vlády přijaly neurčitě formulované zákony, které kriminalizují „falešné zprávy“ nebo obsah, který poškozuje „veřejný pořádek“. Za účelem potlačení statistik o koronaviru a kritických zpráv o krizi zablokovaly vlády v nejméně 28 zemích webové stránky nebo přinutily uživatele, platformy sociálních médií nebo média smazat informace.

A ve 45 ze 65 zkoumaných zemí byli aktivisté, novináři a občané zatčeni nebo odsouzeni kvůli příspěvkům o covidu na internetu.

Jen v Číně moderátoři čínské univerzální aplikace „WeChat“ a živé streamovací platformy „YY“ cenzurovali miliony příspěvků podle více než 2 000 klíčových slov, včetně neškodných otázek nebo dojmů o koronavirové krizi.

V Zimbabwe hrozí uživatelům až 20 let vězení za komentář o zdravotní krizi, který vláda označí za dezinformaci. Vláda také zatkla investigativního novináře, který na Twitteru informoval o korupci v distribuci potravin během lockdownu.

V Thajsku bylo od února 2020 odsouzeno více než 150 osob k odnětí svobody nebo pokutám v souvislosti s výroky o koronaviru. Jeden muž byl zatčen poté, co na Facebooku napsal, že na letišti nebyl testován na koronavirus.

Vlády by měly užší spoluprací s think-tanky, vzdělávacími institucemi, podniky a nevládními organizacemi omezit digitální propast.

Například v Argentině poskytují organizace občanské společnosti studentům technické vybavení a lektory. A studenti z kalifornského venkova dostávají zdarma notebooky a přístup k mobilnímu internetu.

Aktivisté za lidská práva a technologické organizace nyní vyzývají vlády z celého světa, aby byly transparentnější ohledně fungování systémů pro trasování koronaviru a toho, co se stane s daty uživatelů. Signatáři otevřeného dopisu požadují, aby indonéská vláda vydala zdrojový kód aplikace PeduliLindungi ke kontrole, vytvořila jasnou politiku ochrany údajů a objasnila, zda nedávno došlo k úniku dat.

V Německu vedl odpor technologických odborníků k vývoji covidové aplikace, která je citlivá k soukromí. Kritici z autoritářských států mají na druhou stranu malou šanci zasáhnout proti novým zákonům a dalším zpřísněním: Země jako Zimbabwe potlačují kritiku a protesty represemi - a své kroky ospravedlňují bojem proti viru.

Irene Poetranto z Citizen Lab se také obává, že mnoho kroků vyvolávajících pochybnosti lze jen těžko vrátit zpět: „Z významných událostí, jako jsou olympijské hry, víme, že mnoho opatření zavedených ve jménu bezpečnosti poté zůstane v platnosti,“ dodává Poetranto.