Francouzská rádia rebelují proti předepsaným kvótám

14. říjen 2015

Rádiové stanice ve Francii bojkotují zákon, který jim nařizuje mít playlist složený až ze 40 % z francouzských skladeb – nicméně za tímto bojktotem se skrývá ještě větší problém.

Tento týden zněla alespoň na chvíli rádia ve Francii jinak – méně francouzsky – nezávislé stanice, ale i největší stanice, včetně Europe 1, RFM, NRJ a RTL, se připojily do 24 hodinového bojkotu zákona, který již více než 20 let zajišťuje, že téměř polovina hudby, která se hraje v éteru země galského kohouta, je výhradně francouzská.

V roce 1994 tento zákon prosadil tehdejší ministr kultury Jacques Toubon, který tím chtěl zastavit stále větší vkrádání se angličtiny do francouzského běžného života. Nejedná se tak pouze o rádiové vysílání, ale třeba i o používání slov přejatých z angličtiny v oblasti vzdělání, byznysu či reklamy.

Zákon, který rádiím ukládá mít 40 % playlistu obsazeno výhradně francouzskými skladbami, však neslouží pouze k ochraně francouzského jazyka, ale také k podpoře domácích interpretů a mladých talentů.

Je to pravidlo, které je mezi stanicemi značně nepopulární a šéf rádia Oui FM, Emmanuels Rials, k tomu v Le Monde říká: „Politici by neměli rozhodovat o tom, co máme hrát a co ne.“

Konečně se však stanice odhodlaly k protestu a to kvůli chystané novele zákona z roku 1994, se kterou přišel aktuální ministr kultury Fleur Pellerin. K novele je motivoval – za hlasité podpory nahrávacích společností - především strach, že jednotlivá rádia ztrácí na rozmanitosti. Čeho by se tak změna týkala? 10 nejhranějších francouzských skladeb by od nynějška nesmělo tvořit více než polovinu oné 40% frankofonní kvóty, což ze židle logicky zvedlo všechna rádia. Je to další zásah do jejich svobodného rozhodování a na první místo by se dostaly zájmy nahrávacích společností a nikoliv rádií – což ve svém závěru znamená jediné – odliv posluchačů směrem do online prostředí, na služby typu Spotify, či Deezer, kde si mohou poslouchat, co chtějí.

Nicméně za touto záležitostí je skrytý ještě jiný problém – v okamžiku, kdy pomineme komerční zájmy, tak jedním z důvodů, proč francouzská rádia hrají stále ty samé francouzské skladby, je ten, že nemají až tak moc z čeho vybírat: podle průzkumu počet nahraných písní ve francouzštině rok od roku klesá a celkově od roku 2003 klesl až o alarmujících 66 %.

Co je však horší: podle odhadů již nejde o zavedené interprety, kteří, ve snaze uspět na mezinárodním poli, tvoří skladby v angličtině (za všechny třeba Charlotte Gainsbourg, Daft Punk či David Guetta), ale je to i stále větší počet začínajících kapel, které se ve své tvorbě přiklání spíše k angličtině – ať už jde o Lilly Wood and the Prick, Cats on Trees, Yodelice nebo Skip The Use.

Původní verzi článku najdete ZDE.

autor: Eva Hudzieczková
Spustit audio