Inspirací pro mě byli už mí dosavadní kolegové-školitelé, říká Robert Candra k PRESSpektivám
Robert Candra o sobě v medailonu pro první PRESSpektivy napsal, že je „povahou spíše přelétavý ochutnávač“, nicméně stal se tím, kdo se během dosavadních čtyř ročníků PRESSpektiv ujal role školitele, tedy někoho, kdo vede studenty v rozhlasové práci, už dvakrát. A výborně mu sedla. Trpělivý, ochotný naslouchat a profík každým coulem, takový je Robert Candra.
Robert Candra studoval učitelství češtiny a angličtiny na Pedagogické fakultě, později také mediální studia na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy, ale nakonec se rozhodl vydat přímo do praxe. Prošel Českou televizí, kde se podílel na rozjezdu zpravodajské stanice ČT24 a vyzkoušel si tam hned několik pracovních pozic. Od roku 2009 je výraznou tváří Radia Wave, stanice Českého rozhlasu. V listopadu 2012 se společně s Tomášem Kohoutem, sportovním reportérem Českého rozhlasu – Radiožurnálu, stal školitelem vůbec prvního ročníku mezinárodního projektu PRESSpektivy – Budoucnost žurnalistiky.
Roberte, když řeknu PRESSpektivy – Budoucnost žurnalistiky, co Tě napadne?
Příležitost setkat se s partou nadějných mladých lidí, kteří mají aktivní zájem o (rozhlasovou) žurnalistiku, a taky s inspirativními hosty ze zahraničí. Šance předat něco z vlastních zkušeností dalším a na druhou stranu pro sebe načerpat něco cenného od zkušenějších.
Popiš, co to vlastně všechno obnáší.
Ve stručnosti: setkání studentů, školitelů a hostů, nejdřív neformální, potom pracovní, které vyvrcholí natáčením a kompletní výrobou rozhlasových příspěvků. Ty se potom regulérně odvysílají. Účastníci se můžou v průběhu dozvědět spoustu obecných i prakticky využitelných informací a v neposlední řadě si vyzkoušet výrobu reálného rozhlasového příspěvku, což podle mých zkušeností kvitují jako věc, která jim při studiu citelně chybí.
Jak těžké je nevnucovat mladým lidem svou představu o příspěvku a pouze je jemně vést a zasáhnout jen v pravou chvíli?
Zřejmě jak pro koho. Při svém prvním zapojení do tohohle projektu jsem měl na samém začátku poměrně jasnou představu o tom, jak bych dané téma nebo zadání zpracoval já. Školitel se ale musí umět nad tohle povznést a během PRESSpektiv fungovat dejme tomu jako editor, který zaučuje redakčního eléva. A samozřejmě rychle zjistí, že je třeba přijmout i jiný styl práce nebo pohled na věc než jeho vlastní. Ze strany studentů, kteří na zadání pracují ve skupinách, možná bývá větší výzva v tom dokázat sladit názory několika lidí na to, jak by jejich společné dílko mělo vypadat. I v tom jsou PRESSpektivy přínosné.
Jaká to pro Tebe byla zkušenost?
Příjemná a obohacující v mnoha směrech. Práci s mladými mám rád, studoval jsem učitelství – a ostatně právě mladí jsou hlavním publikem naší stanice, takže spojení PRESSpektiv a Radia Wave mi přijde úplně přirozené.
Ty jsi zatím jediný ze školitelů, který už „školil“ dvakrát. Co pro Tebe bylo jiné poprvé a podruhé?
Podruhé jsem byl míň nervózní. Měl jsem taky realističtější očekávání ohledně toho, s jakou výbavou účastníci PRESSpektiv ze škol přicházejí, a taky jsem byl schopný společnou práci na příspěvku časově líp rozvrhnout.
Mladí lidé se chodí na PRESSpektivy učit nové věci. Ale co se může naučit takový školitel z kontaktu s mladými lidmi?
Pro novináře, který má obecnou zvídavost jaksi v popisu práce, je setkání s lidmi, kteří mají už díky svému věku jinou perspektivu, vždycky zajímavé. Výrazně na mě zapůsobily poměrně velké rozdíly mezi studenty, kteří za sebou mají nějaké praxe v médiích, a těmi, kteří znají novinařinu jen z posluchárny. To ale samozřejmě spíš než o mladých adeptech řemesla vypovídá o určitých slabinách systému jejich odborné přípravy.
Po dvou dosavadních ročnících v roli školitele – jak vidíš budoucnost žurnalistiky?
Jedním slovem pozitivně. Žurnalistika se mění, ale vyvíjela se vždycky. Někteří zkušenější novináři mluví o trendu k povrchnosti, banalitě, infotainmentu atd. Mají jisté obavy, že to, co přijde nebo už přichází, bude jenom horší než to, co bylo. Ale i tyhle obavy jsou tak nějak cyklické a existovaly asi vždycky. Čas ukáže.
Jaké projekty teď zaměstnávají Tebe?
Naprosto mě pohlcuje práce vedoucího programu a editora vysílání Radia Wave, do které jsem před nějakým časem tak trochu "spadnul" jako záskok za odcházejícího kolegu a která mi zatím (k mému potěšení) zůstala. Po letech na redaktorské pozici to přede mě staví spoustu nových výzev a možností, jak kreativně pracovat s programem stanice a s redakčním týmem. Někdy to má k PRESSpektivám vlastně docela blízko.
Kdyby sis měl vybrat někoho za svého školitele, kdo by to byl a proč?
Inspirací pro mě byli už mí dosavadní kolegové-školitelé, ale těch, kdo jsou dál v oblasti, které se člověk věnuje, je vždycky moře. Nebylo by fér vypíchnout jednoho nebo jednu z mnoha. Čistě teoreticky mě baví představa PRESSpektiv pod vedením Huntera S. Thompsona nebo Johna Peela. Ani jedno už se bohužel nestane.