Jaké výzvy a šance nabízí umělá inteligence audiovizuálnímu odvětví?

Zdroj: obs.coe.int (20. ledna 2021)

Umělá inteligence, neboli AI, pomalu, ale jistě prostupuje každou sférou života, od přátelského hlasu, který nám přeje dobré ráno v našich chytrých domácnostech, až po něco zlověstnějšího. Tento měsíc byl pozastaven známý jihokorejský chatbot Lee Luda, který se na sociálních sítích nezávisle a spontánně zapojoval do nenávistných komentářů. Je čas zhodnotit situaci a pravidla, kterými se v současné době řídí AI. Evropská audiovizuální observatoř právě zveřejnila bezplatnou zprávu o AI se zvláštním zaměřením na audiovizuální průmysl. Co tato nová technologie znamená například pro filmovou a televizní produkci, reklamu nebo personalizaci obsahu pomocí algoritmů? A co temnější otázky automaticky generovaných „falešných zpráv“, ohrožení rozmanitosti médií a pluralismu nebo ochrany údajů?

Tato nová zpráva zkoumá různé problémy AI z právního hlediska a je rozdělena do tří částí.
První část pojednává o obecných zastřešujících otázkách.

První kapitola nabízí neocenitelné vysvětlení toho, co je AI, s užitečným návratem zpět k její genezi a vývoji. Tato kapitola zkoumá rozdíl mezi takzvanou „černou skříňkou“ AI, kde je zakrytý umělý rozhodovací proces, a vysvětlitelnou AI (XAI), kde lze sledovat a analyzovat matematické procesy. Jsou zkoumány aplikace AI a XAI, se zvláštním odkazem na Netflix, jehož model a algoritmy určují, jaký obsah nám platforma doporučuje.

Kapitola dvě se zabývá problémy spojenými s AI a velkými daty. Zkoumají se zde otázky pravidel týkajících se sběru a zpracování velkých dat. Je jasné, že vkládání našich nejprivátnějších detailů coby zákazníků a lidí obecně do nástrojů s umělou inteligencí vyvolává například vážné otázky, které se týkají marketingu a cílených politických kampaní.

Kapitola třetí se zaměřuje na důsledky AI pro svobodu projevu v oblasti žurnalistiky a zpravodajských médií. Umělá inteligence se jasně uplatňuje v celém řetězci produkce informací, od shromažďování zpráv, kde lze AI použít k identifikaci trendů přes rychlou analýzu velkých dat (víc než kdy jindy během současné pandemie), až po skutečnou automatickou produkci a tvorbu textu. Distribuce zpráv prostřednictvím algoritmů podle online chování také vyvolává závažné etické otázky. Tato kapitola zkoumá právní a etické výzvy v této oblasti.

Druhá část této zprávy se zaměřuje na konkrétní oblasti mediálního práva a politiky, kde může mít AI zásadní dopad na budoucnost.

Kapitola čtvrtá obrací naši pozornost k aplikaci AI v audiovizuální oblasti se zvláštním zaměřením na distribuci a výslednými otázkami na ochranu kulturní rozmanitosti. Jak AI ovlivňuje distribuci online obsahu například prostřednictvím služeb nabízejících video na vyžádání nebo sociálních sítí? Dalo by se namítnout, že nikdy nebyla doba, kdy by bylo k dispozici tolik filmů a programů jediným kliknutím. Má tato extrémní rozmanitost obsahu za následek zvýšení kulturní rozmanitosti, nebo naopak, jsme všichni vězni našich vlastních algoritmů, navždy uvězněni v našich vlastních filtračních bublinách, které nekonečně doporučují „podobný obsah“?

Pátá kapitola se věnuje problematice autorských práv na strojově vyráběný obsah. Lze stroj považovat za právnickou osobu, autora, a tedy držitele autorských práv? Jsou díla vygenerovaná umělou inteligencí automaticky pod veřejnými licencemi?

Kapitola šest se zaměřuje na obrovské důsledky AI pro svět reklamy. Pokud existuje jedno audiovizuální odvětví, které bylo zcela transformováno používáním AI, je to určitě reklama. Stroje nyní mohou vytvářet inteligentní reklamu: reklamu, která rozumí jednotlivým spotřebitelům a dokáže dodávat přizpůsobený obsah na správném místě, ve správný čas a na správné platformě. Tato extrémní personalizace reklamního sdělení je možná pouze díky schopnosti AI sledovat naši individuální online stopu a také zpracovávat obrovské množství těchto dat. Lze však AI ve světě reklamy využít i k něčemu dobrému, v některých případech dokonce ke zvýšení ochrany a důvěry uživatelů?

Kapitola sedm zkoumá osobnostní práva a AI. Nyní můžeme natáčet filmy, seriály a televizní reklamy pomocí obrazu a hlasu herců, za něž hrají strojově generované postavy naroubované na skutečnou osobu díky technologii motion capture. Tato technologie však také umožňuje vytváření „falešných“ obrazů, při nichž lze tvář a hlas jedné osoby navrstvit na druhou se zcela přesvědčivými výsledky, často za škodlivým účelem. Díky tomuto vizuálnímu elektronickému kouzelníkovi nyní můžeme doslova přimět kohokoli na obrazovce říkat nebo dělat cokoli. To zjevně přináší právní problémy, pokud jde o otázky ochrany soukromí a práv duševního vlastnictví.

Třetí část shrnuje otázky regulace vyvolané umělou inteligencí v audiovizuálním odvětví.
Závěrečná kapitola osm završuje analýzy této mimořádně bohaté publikace zkoumáním možných přístupů k udržitelnému regulačnímu rámci pro audiovizuální průmysl v Evropě.

Celou zprávu si můžete přečíst zde.