Jaký vliv má uprchlická krize na média?

Evropské centrum pro tisk a svobodu tisku (ECPMF – European Centre for Press and Media Freedom), zorganizovalo začátkem června debatu na téma „Pravda o uprchlících – krize, manipulace a vliv na svobodu médií.“

Téma uprchlíků dostává média pod tlak. Tendenční zpravodajství – jak pro, tak proti uprchlíkům – vede k prohloubení ještě větší nedůvěry v média jako taková. Jane Whyatt, projektová manažerka ECPMF, zahájila minulý týden tuto debatu s příklady z východního Německa, kde jak pravicoví populisté, tak levicová extremistická hnutí, obvinila mainstreamová média z lhaní a zmanipulovaných zpráv. „Snažíme se podporovat novináře v jejich nelehkém úkolu, kdy mají objevovat a publikovat pravdu o uprchlících a obhajovat ty, kteří se tématem zabývají a jsou kvůli svému reportování kritizováni,“ řekla Whyatt. Novináři jsou přitom v některých zemích násilně napadáni, což je od reportáží o uprchlících logicky odrazuje.

Fyzická napadnutí se nevyhla ani maďarským novinářům. Své o tom ví oceněný reportér Balazs Nagy Navarro, který promluvil o porušování svobody tisku, což se děje zejména podél balkánské trasy. Vysvětloval, jak těžké je to například na maďarsko-srbské hranici, kde byl v září minulého roku také on sám. Nejméně osm zahraničních zpravodajů zde bylo zbito policisty. Přitom dělali svou práci a naprosto nerušeně natáčeli vlastní reportáže. V okamžiku, kdy se do vyšetřování těchto napadení vložila ECPMF, dostala od maďarské vlády prohlášení, ve kterém byly všechny tyto incidenty popřeny s odůvodněním, že policie použila sílu pouze v případě, kdy potřebovala uklidnit dav běženců, kteří chtěli nelegálně překročit státní hranice.

Řecko má přitom se zpravodajstvím o uprchlících zkušenosti již z dřívějška. Situace u nich prošla třemi stádii. To první proběhlo v devadesátých letech, kdy se migrace týkala lidí z východní Evropy. Média se bála šíření nemocí, přívalu džihádistů a poškození obrazu Řecka. Od léta 2015 můžeme v tomto pozorovat změnu; reportáže byly více pozitivní a týkaly se uprchlíků z blízkého východu, kteří migrují dál do zemí EU. Třetí fáze nastala v okamžiku uzavření hranic Řecka a FYROM (Former Yugoslav Republic of Macedonia), kdy se již zprávy pomalu smiřují s tou perspektivou, kdy uprchlíci z blízkého východu zůstanou v Řecku po delší dobu.

Jedna syrská novinářka, také na útěku, ale situaci vidí ještě z jiného pohledu. Tvrdí, že lidé v uprchlických táborech jsou již rezignovaní a ztratili důvěru v média: „Když jsem přišla do tábora poprvé, byla z lidí cítit naděje. A to i přesto, že pár dní předtím bylo rozhodnuto, že uprchlíci v Řecku budou vráceni zpátky do Turecka. Další část svého pobytu jsem strávila kousek od aténského přístavu, kde jsem už potkala lidi, kteří byli zklamaní. Nechtěli mluvit. Věděli, že jim média již nepomohou.“

Setkala se také s novinářem - fotografem, který měl velký problém, aby své příběhy a fotografie o uprchlících prodal. Mediální domy totiž již nezajímalo, co se v Řecku děje a začaly preferovat zprávy, které lidi rozveselí. Hlavně žádná vážná témata.