Konec cenzury. Itálie končí s omezováním filmů kvůli jejich obsahu
Tvůrci nově klasifikují své vlastní filmy podle věku publika.
Zdroj: theguardian.com (6. dubna 2021)
Italský zákon o cenzuře, který se zrodil v roce 1914 na úsvitu kinematografie, zlikvidoval některé giganty stříbrného plátna – včetně filmu Poslední tango v Paříži – nyní se ale zatahuje opona i za ním samotným.
„Filmová cenzura byla zrušena,“ oznámil ministr kultury Dario Franceschini ve svém prohlášení.
„Systém kontrol a zásahů, které stále umožňují státu zasahovat do svobody umělců, byl definitivně ukončen.“
Ve výsledku tak již nebude možné blokovat uvedení nového filmu nebo požadovat úpravy z morálních nebo náboženských důvodů. Tvůrci místo toho klasifikují své vlastní filmy podle věku publika.
Jejich rozhodnutí ověří nová komise složená ze 49 členů zvolených z filmového průmyslu, ale i odborníků na vzdělávání nebo práva zvířat.
„Je to forma samoregulace. Jsme dost dospělí, “řekl režisér Pupi Avati, jehož film Bordella ze sedmdesátých let byl cenzurován.
V uplynulém století byly v Itálii cenzurovány stovky filmů, a to především z politických, morálních a náboženských důvodů.
Mezi nejznámějšími byla filmová klasika z roku 1972 Poslední tango v Paříži Bernarda Bertolucciho, která byla v nominaci na Oscara. Všechny kopie filmu byly zničeny, až na tři uchované jako „důkaz zločinu“.
Zrušení zákonu bylo pro italskou kinematografii „důležitým a historickým krokem“, řekla Elena Boero, filmová a televizní novinářka: „Bylo na čase.“
Podle průzkumu Cinecensura, online výstavy propagované ministerstvem kultury, bylo v Itálii od roku 1944 cenzurováno 274 italských filmů, 130 amerických filmů a 321 filmů z dalších zemí.
Více než 10 000 filmů bylo nějakým způsobem upraveno, včetně děl režisérů, jako je Federico Fellini.
Pro některé umělce však cenzura znamenala o to větší lákadlo pro diváky. „Cenzura dělá filmy přitažlivějšími a vyvolává zájem veřejnosti, zejména pokud jde o filmy s erotickým tématem,“ řekl Avati.
Posledním významným případem cenzury byl v roce 1998 rouhačský a groteskní film „Tóto, who lived twice“, který byl silně kritizován tradičními katolíky.