Práce pro EURORADIO není jen stáž

20. červen 2014

Tři měsíce v Ženevě, práce pro EURORADIO, která se zabývá sportem a zpravodajstvím, zkrátka velká zkušenost a splněný sen. Adéla Havránková z Mezinárodního oddělení se rozpovídala o tom, jaké to je pracovat v Evropské vysílací unii a co její práce obnáší.

Jak ke stáži vlastně došlo?
Úplně nevím, jestli slovo „stáž“ je to pravé. Ona je to taková jednostranná výměna – to znamená, že mě Český rozhlas, tedy můj zaměstnavatel, tak trochu „zapůjčil“ do EBU, a to na něco málo víc než tři měsíce. Takže to není tak, že bych úplně opustila svoje místo, abych se jen přiučila a zaučila v nové instituci, ale vlastně mi pořád zůstává část mé pražské agendy. Jenom ji dělám ze Ženevy, kde se k tomu přidala další a jiná práce, která hodně souvisí se sportem a zpravodajstvím.
Na to, jak se to zrodilo, by asi měli odpovídat jiní. Celé to jde za mou nadřízenou Editou Kudláčovou a Christophem Pasquirem z EBU, který mě má v Ženevě pracovně na povel. Oni dva patří podle mého názoru k té skupině lidí, která má vizi a dokáže vidět za hranici běžných povinností a událostí. A nebojí se přicházet s novými věcmi, nápady a realizacemi. Tak k té stáži vlastně došlo.
EBU má systém různých typů stáží a výměn nastavený. Nejsem si ale jistá, jak často k nim dochází a jak je to běžné, nicméně obsahově a realizačně jde můj pobyt tady za Editou a Christophem. Takže bych jim touto cestou za to chtěla poděkovat.

Proč zrovna ty?
Myslím, že klíčová jsou dvě slova, která tady už zazněla – sport a zpravodajství. Na jaře jsem se v rámci přenastavování zodpovědností a rolí na oddělení dostala k tomu, co mě vždycky moc bavilo a baví, což je sport a sportovní akce. A právě ve zpravodajství jsem v Českém rozhlasu začínala, konkrétně ve zpravodajské směně a v zahraniční redakci. A řekla bych, že to je přesně ten mix, který může za to, že jsem teď tady.

EBU - Adéla Havránková

Co je náplní tvé práce a tvým hlavním úkolem?
Jsem tady především kvůli Sports & News Exchange, ale té rozhlasové, nikoli televizní.

Co znamená Sports & News Exchange?
To zdůraznění, že se jedná o rozhlasovou a ne televizní výměnu je důležité, protože EUROVISION v tomto ohledu funguje poněkud odlišně a má větší personální pokrytí. A já jsem tu pro EURORADIO. Zjednodušeně řečeno, Sports a News Exchange je výměna zvuků, které můžou rozhlasy a rozhlasoví novináři využít pro svou práci. EBU funguje na principu solidarity, především to platí pro tu rozhlasovou část, a myšlenka je taková, že novináři a rozhlasy nabízejí do výměny zvuky, které nahrají, aby je mohla použít také jiná média. V kostce řečeno. Ale samozřejmě je za tím hodně komunikace s jednotlivci, zjišťování, co je pro ně přínosné a jak usnadnit jejich fungování.


Proč se stáž koná zrovna teď?
Protože právě v létě se v Brazílii koná Mistrovství světa ve fotbale a vůbec se chystá hodně sportovních akcí, namátkou například jen Tour de France, Mistrovství Evropy v atletice v Curychu a tak dále. Za EURORADIO pracují pro Sport & News Exchange de facto dva lidé a já bych měla dokrývat jejich pracovní dobu, a to odpoledne a víkendy, tedy přesně ten čas, kdy to bude hodně nabité všemi možnými i nemožnými akcemi.

Jak teď vypadá tvůj běžný pracovní den?
Můj běžný pracovní den začíná v poledne nebo v 10 hodin ráno, podle toho, jestli je zrovna pracovní týden nebo víkend, a trvá do osmé deváté, ale třeba i déle. Samozřejmě nejprve kontroluju emaily. Před vypuknutím fotbalového MS v Brazílii jsme dávali dohromady aktuální databázi sportovních novinářů, kteří akci pokrývají, a to ať už přímo z místa nebo ze svých domovských rozhlasů. Snažíme se jim nabízet obsah, který můžou využít, ale také je podnítit k tomu, aby nabízeli a sdíleli zvuky/rozhovory sami. Před začátkem MS to bylo hodně hektické a stresující. Zdálo se, že nic nefunguje, jak má, a komunikace s našimi reportéry na místě byla velmi intenzivní. Učím se, jak to chodí v zákulisí velké sportovní akce a jak dostat to, co chci, tedy lépe řečeno, jak dostat to, co potřebují reportéři Českého rozhlasu ke své práci. Musím říct, že je to obrovská škola.

Práce v EBU - Adéla Havránková

Jaké tam máš pracovní zázemí?
Sedím v prostoru, který by se dal popsat jako newsroom Centra zpravodajství v Českém rozhlase. Open space, kde najdete EUROVISION sportovní a zpravodajskou výměnu, EURORADIO News a taky Special Events. To jsou ti lidé, kteří připravují zázemí na různých akcích v zahraničí a vysílatelé si přes ně pak objednávají komentátorské pozice a tak podobně. O pracovní místo se dělím s jednou kolegyní, která pracuje na poloviční úvazek.
A zatímco všichni kolegové mají dvě obrazovky u svých počítačů, já mám rovnou dva notebooky. Jeden z Českého rozhlasu a jeden od EBU. To je dost schizofrenní, protože část věcí, které potřebuju k práci, mám na jednom, a další část na tom druhém. V práci mě tedy uvidíme u dvou notebooků a dvou velkých obrazovek. Je to vlastně docela úsměvné.

V čem se sportovní žurnalistika odlišuje od "běžné" žurnalistiky?
To je hodně těžká otázka. Nikdy jsem sportovní novinařinu nedělala a sleduju ji s odstupem, ale zato o to s větším obdivem a fascinací. Zatím jsem od svého koordinátora v EBU slyšela, že sportovní novináři jsou nezdvořilí, jdou přímo k věci a mají málo času, tedy že dlouhé emaily nečtou. Ale na mě zatím byli všichni moc milí a na emaily mi odpověděli, takže ty emaily asi byly dlouhé akorát.
A co jsem vypozorovala já: každý sportovní novinář si myslí, že zrovna ten jeho sport, na který se specializuje, je ten „pravověrný“ a ostatní se mu nemůžou rovnat.

Jaký je život sportovního novináře v EBU?
V EBU jsem zatím žádného sportovního novináře nepotkala. Vlastně jednoho ano, ale ten nebyl zdejší. EBU vytváří pro novináře zázemí, a tak se její zaměstnanci novinařině jako takové nevěnují úplně primárně. Ale pokud jde o sportovní novináře obecně, tak jsou hodně na cestách. A na ten zbytek bude zřejmě lepší zeptat se jich samotných.

Popíšeš čtenářům, jaké to je v ženevském sídle EBU?
Moc příjemné. Zatím jsem neprozkoumala úplně všechno, i když při vyřizování karty nutné ke kopírování a tisku jsem se dostala na hodně zvláštní místa. Naprosto mě dostává ten zdejší babylon, kdy se lidé kolem mě přepínají z jednoho do dalších dvou, tří až čtyř jazyků, a zcela běžně v nich komunikují. A obecně mě na Ženevě baví, že hodně lidí si prostě koupí salát nebo sendvič a vyrazí si ho sníst do trávy, k vodě nebo někam na lavičku, když je zrovna hezky. A to včetně „kravaťáků“. To je moc sympatické.

EBU - pracovní místo v EBU
Spustit audio