Přinese pomalá žurnalistika kvalitnější zprávy?

Ve Velké Británii je rozšířeno přísloví, které posměšně říká, že včerejší noviny vám poslouží leda tak jako obal pro „fish and chips“, které si dáte další den k obědu. Nicméně v současné době se z těchto vysmívaných včerejších novin stal nový trend na poli žurnalistiky. Řeč je o pomalé žurnalistice neboli pomalých zprávách. Účelem těchto zpráv je revidovat události, příběhy, kolem kterých už stačil utichnout ten největší humbuk, a obrazně na ně padla alespoň malinká vrstva prachu. Cílem je tak znovu zhodnotit fakta a informace a nezaujatou cestou ukázat čtenářům, jak ta či ona událost nakonec dopadla. Pomalá žurnalistika by tak měla pomoci čtenářům celé kauze lépe porozumět a vidět ji v širším kontextu. To vše v tradičním formátu, který je však zahalen do moderního kabátku.

Rob Orchard, britský novinář, se před pěti lety spolupodílel na založení tištěného magazínu Delayed Gratification, což je první magazín na světě, který nabídl pomalou žurnalistiku – vychází každého čtvrt roku a zpětně se dívá na události právě uběhnuvších tří měsíců. V posledním čísle se tak můžete dočíst o hromadném napadení žen v Kolíně nad Rýnem nebo o propuknutí epidemie viru Zika ve Venezuele. Představuje tak přesný opak dnešní žurnalistiky, která se snaží dopravit k čtenářům nejnovější zprávy, co nejrychleji to jen jde. Dostává se nám nepřetržitého proudu informací z celého světa a to po celých 24 hodin denně. Často jsou zprávy nepřesné, často jsou upravovány, vytrženy z kontextu a čtenáři tak často nemají ani ponětí, jaké důsledky můžou tyto události mít na svědomí.

Novináři v magazínu Delayed Gratification si však ze „zpomalenosti“ vytvořili svou přednost. Čtenáři si magazín kupují právě pro to, že články týkající se jednotlivých událostí, obsahují kompletní přehled dosud známých faktů. Většina zpravodajských kanálů se totiž podle Orcharda zaměřuje pouze na to, co se stalo a už zapomíná na to vysvětlit, co může ta či ona událost znamenat. Pomalá žurnalistika podle něj také umožňuje lidem, kteří jsou k těmto zprávám kompetentní se vyjadřovat, nasbírat čas, informace a zkrátka si vše zanalyzovat tak, aby mohli událost vhodně reflektovat během rozhovorů: „Víte, lidé moc nevědí, co říct a jak reagovat v emočně vypjatých situacích,“ doplňuje Orchard.

Nicméně mluví i o negativní stránce věci – přiznává, že tři roky bojoval o to, aby se vůbec protlačil na trh, tři roky si ani nevyplácel mzdu a musel tak vydělávat peníze v jiných zaměstnáních, což bylo náročné. Taky si uvědomuje, že dny tištěných novin budou brzy sečteny: „Samozřejmě, že většina lidí chce zprávy zadarmo. Ale vy je prostě musíte přesvědčit a vychovat si je – dobrá novinařina zkrátka něco stojí.“

Pomalá žurnalistika se rozšířila i k našim německým sousedům, konkrétně v Mnichově vznikla platforma Piqd.de, která byla spuštěna minulý rok a je financována za pomoci August Schwingestein Foundation. Tenhle start-up však nové články neprodukuje, pouze na stránce kumuluje kvalitní obsah. K výběru článků však nepoužívá algoritmy, ale téměř stovku odborníků z masa a kostí – novináře, vědce i politiky. Kromě článků samotných zde i témata recenzuje a vysvětluje, proč je ta či ona zpráva důležitá a proč stojí za přečtení.

Text je českým překladem původního článku z European Journalism Observatory, který najdete zde.