Školitel PRESSpektiv: Artěmij Troickij, ruský nezávislý novinář
Veskrze renesanční člověk, dalo by se říct – Artěmij Troickij – ruský nezávislý novinář, odborník na hudbu a historik učí na vysoké škole, má svůj vlastní pořad na rádiu Echo Moskvy, podílí se na pořádání koncertů a dalších akcí.
Píše, hraje ve filmech a zapojuje se také do mnoha charitativních a environmentálních aktivit. Je členem výboru ruské pobočky Greenpeace a stálým moderátorem každoročních knižních cen National bestseller. A v dubnu 2013 bude hlavním hostem mezinárodního projektu Českého rozhlasu PRESSpektivy – Budoucnost žurnalistiky.
Artěmij Troickij se narodil v roce 1955 v Jaroslavli v severním Rusku, své dětství ale strávil v Praze. Poté, co se v roce 1972 vrátil zpět do tehdejšího Sovětského svazu, se stal prvním ruským dýdžejem v Moskvě. V té době byly diskotéky pro mladé Rusy koncept naprosto neznámý. Rychle ale získaly na oblibě. O dva roky později dostal Artěmij nabídku, aby psal o západní hudbě do časopisů a novin pro náctileté, které byly tehdy velmi populární. A díky tomu se stal vůbec prvním ruským kritikem a novinářem, který se zabývá rockem.
Najednou patřil jak k undergroundu, tedy reprezentoval tehdejší nepovolenou rockovou kulturu, tak k oficiálním strukturám, tj. přispíval do oficiálních publikací. Tohoto postavení využil a stal se organizátorem velkého počtu rockových událostí, například Rockového festivalu v Tbilisi, který byl považován za sovětský Woodstock.
Nedlouho poté se ale Artěmij ocitl na černé listině, dostal zákaz působit v médiích a výpověď z práce – a to vše proto, že měl pověst advokáta ruské undergroundové kultury a rockové hudby.
V podstatě ho zachránila perestrojka a glasnosť. Jako odborník a promotér nové ruské hudby a kultury se okamžitě vrhl do práce. V květnu 1986 se stal hlavním organizátorem a mluvčím gigantického benefičního koncertu pro Černobyl na Olympijském stadionu v Moskvě. Podobná akce se vůbec poprvé dostala i do hledáčku světových médií jako CNN, CBS, BBC a dalších.
Po vydání dvou knih (Back in the USSR: The True Story of Rock in Russia; Tusovka: Whatever Happened to the Soviet Underground Culture) začal na začátku 90. let Artěmij intenzivně spolupracovat s televizí a rozhlasem: rozhlasové pořady, které se zabývají nezávislou a alternativní hudbou mimo žebříčky, běží dodnes každý týden; jeho moderování dosáhlo vrcholu v době, kdy provázel kultovním nočním pořadem Café Oblomov. Ten mnozí stále považují za nejotevřenější, nejdivočejší a nejnepředvídatelnější talk show na ruských televizních obrazovkách v dosavadní historii. V roce 1995 nabrala Troického kariéra jiný směr – Artěmij začal vydávat ruskou edici časopisu Playboy (a přezdívalo se mu proto „ruský Hugh Hefner“). Po sérii skandálů a soudních procesů se mu podařilo udělat z Playboye respektovaný lifestylový titul, který udával trendy v Rusku.
Od začátku nového tisíciletí se Troickij zaměřuje na akademickou dráhu, ale lhostejné mu není ani opoziční hnutí. Je oblíbeným mluvčím na manifestacích za lidská práva, významným blogerem a sloupkařem listu Novaja gazeta a na rozhlasové stanici Echo Moskvy. Důsledkem jeho protestních aktivit bylo podání 6 žalob proti jeho osobě, z nichž většinu se mu podařilo vyhrát. V současnosti se Artěmij Troickij aktivně zasazuje za propuštění členek skupiny Pussy Riot.
Článek zpracován na základě oficiálního životopisu, který PRESSpektivám poskytl Artěmij Troickij. Překlad a úpravy: Adéla Havránková