Školitel Vojtěch Berger: Baví mě natáčet tam, kde se něco děje
Byl podzim 2005, stál jsem na promrzlém Václaváku v Praze a natáčel jsem svoji první anketu pro rozhlas: "Co říkáte na kvalitu veřejných záchodků v Praze?"
S touhle otázkou jsem tenkrát u zamračených lidí v sychravém počasí moc nepochodil.
Dalších devět let v rozhlase už bylo mnohem lepších a dostal jsem šanci ptát se i na mnohem zajímavější věci.
Můj pohled na novinařinu změnil čtyřletý pobyt na Slovensku. Už si nemyslím, že nejlepší témata jsou vždycky ta „velká“, která se dostanou na první stránku v novinách.
Zážitek z venkova nebo rozhovor s člověkem bez funkcí a titulů bývají kolikrát mnohem zábavnější a výmluvnější. Hlavně pro rozhlas, který potřebuje slyšet emoce.
A proč vlastně rádio? U mě to byla vlastně náhoda. Vždycky jsem chtěl spíš psát než mluvit, nikdy jsem netoužil mluvit do školního rozhlasu, zato jsem už ve třetí třídě vydával třídní časopis.
Víc než sedět ve studiu mě baví stát někde v mrazu a natáčet přímo tam, kde se něco děje. Rozhlas a terén jdou totiž skvěle dohromady.
V dnešní době, kdy dokážeme čerstvě natočenou reportáž sestříhat a vyrobit za pár minut na notebooku uprostřed lesa a poslat ji do vysílání, se téhle práci už rozhodně nedá říkat "kancelářská."